Koncert kapel The Ocean a Burst 1.března v Praze

Berlínští THE OCEAN jsou na našich pódiích v posledních letech poměrně častými a vždy vítanými hosty, kteří pokaždé přivezou pozoruhodný a mnohotvárný posluchačský zážitek. Podobně mnohotvárná je i hudební tvář tohoto alternativního tělesa – během osmi let od svého vzniku dokázali přijít s pěti řadovými nahrávkami (poslední „Precambrian“ dokonce v podobě dvojalba), aniž by se opakovali. Jako skuteční experimentátoři neustále propátrávají bližší i vzdálenější hranice svého výrazu a obohacují o zajímavé prvky – ať už jde o klasické nástroje (smyčce, dechy, klavír) či multimediální rozměr jejich umění, které není omezeno pouze na zvukovou stránku věci. Základem je však stále velmi mohutný a intenzivní metalový zvuk. Jednoduše vymezit styl, ve kterém se pohybují, je patrně nemožné, nejčastěji padají škatulky jako post-metal, post-core či sludge, kapela sama pro změnu naposledy přišla s označením „ambient soundtrack doomrock“. Nejpřesnější proto bude spokojit se s tím, že THE OCEAN tvoří moderní tvrdou hudbu s přívlastky progresivní a alternativní (v nejširším smyslu).

the OCEAN, BURST, BISON BC, MEDEIA
neděle 1. března 2009
PRAHA, EXIT Chmelnice

www.obscure.cz

Jak opět dokázali při svých loňských zastávkách, nejen ve studiu, ale i naživo zárukou maximálně pestrého a chytlavého projevu. Skladby jsou naplánované do posledního detailu, přitom spíš působí, jako by vznikly jen tak mimochodem, s lehkostí a nadhledem. Vše sedí s německou přesností na milimetr, ale zároveň je zde dostatek prostoru pro emoce ve všech odstínech. Z pódia servírují momenty nadupané až ke stropu i chvíle zamyšlení a rozjímání. Tu plynule, tu ostrým střihem se dokáží proměnit z malíře psychedelických obrazů v běsnící alternativně-metalcorovou mašinu a zase zpět zabrousit do progresivních vod. Jejich zvuk je moderní, perfektně vyvážený, ale stále si zachovává jistou dávku syrovosti. THE OCEAN se nebojí ničeho, klidně nechají vedle kytarové stěny zaznít vkusně zaranžované smyčce či dechové nástroje, aniž byste měli dojem nepatřičnosti; akustické pasáže nejsou v jejich podání vycpávkou, ale jasnou součástí solidně vystavěných skladeb. Jejich hudební a tvůrčí vyspělost ovšem není jen otázkou posledních let, dostatek talentu a představivosti měli odjakživa (což potvrzují rané nahrávky), nyní již spíše pilují a dále rozšiřují svůj záběr. Naživo velice příjemný zážitek, kdy se posluchač ani chvilku nenudí.

Stylově jednoznačně zařadit nelze ani švédské BURST. Jedni hovoří o melodickém metalcore či post-core, druzí poukazují na progresivnost jejich hudby, dříve se dokonce v souvislosti s nimi používal výraz emometal, který by dnes ovšem vzhledem k hanlivosti předpony „emo“ nebyl spravedlivý ani lichotivý. BURST na to znějí příliš dospěle, propracovaně a exkluzivně. Faktem však zároveň zůstává, že jejich skladby jsou velmi pocitové, mají šmrnc a neodolatelný švédský cit pro melodie. Aranžersky i skladatelsky se ovšem s BURST opět dostáváme z vod mainstreamu do mírně alternativních a progresivních zákoutí. Ostatně ne náhodou procestovali Evropu po boku tak zásadních a stylotvorných kapel jako OPETH, MASTODON či THE DILLINGER ESCAPE PLAN (a s každou dokázali najít styčné prvky). Posluchače si na svých albech i naživo získali především živelným stylem, vitalitou, perfektní hráčskou technikou, přímočarostí a chytlavostí i smyslem pro detail. Po třech letech loni přišli s novým, opět velmi silným materiálem „Lazarus“. Zajímavostí je, že BURST a THE OCEAN vydali v roce 2005 společné split EP. Jejich spojení pro aktuální turné tedy rovněž není náhodné.

Předskokany THE OCEAN a BURST budou dvě „čerstvá“ uskupení – BISON B.C. a MEDEIA. Kanaďané BISON B.C. loni vydali svůj albový debut, na kterém nabídli porci velmi neučesané až neurvalé muziky na pomezí hardcore a thrashe, s mírnou příměsí řezavého doomu. Jejich zvuk byl označen za mírně „retro“ a potěšili jím všechny milovníky autentické a přímočaré muziky.
Posledním členem pestré společnosti pro tento večer jsou Finové MEDEIA. Jsou označováni jako alternativní deathmetalová skupina, ale toto sousloví nezahrnuje vše, co dokáží do svého vlastního stylu pojmout. Pohybují se od brutálních poloh (díky ostrým riffům a rytmice, ale i vokalistovi Keijo Niinimaa z grindových ROTTEN SOUND) až po lyričtější, vtipně a neotřele využívající klavíru, kláves a ženského zpěvu. Výsledkem je pak atraktivní a lehce provokativní napětí mezi dvěma extrémy, které však kupodivu nejsou ve vzájemném nesouladu, naopak se překvapivě dobře prolínají.

26.2.2009